Labdanum – Panova píseň ukrytá v pryskyřici

Jsou vůně, které provázejí chrámy, a vůně, které patří horám. Labdanum je vůní středomořských pastvin, skal a nízkých keřů cistů, mezi nimiž po tisíciletí putovala stáda koz a ovcí. Není tak známé jako kadidlo nebo myrha, přesto patří k nejstarším aromatickým pryskyřicím, které člověk využívá dodnes.

Na rozdíl od většiny pryskyřic nevytéká z poraněného kmene stromu. Labdanum vzniká na listech a mladých větvích keřů rodu Cistus, především druhů Cistus ladanifer a Cistus creticus. Rostlina vytváří lepkavou aromatickou vrstvu, která ji chrání před vysycháním, silným sluncem i hmyzem. Právě tato tmavá pryskyřice se po staletí sbírala a stala se cennou surovinou parfumerie i lékařství.

Domovem labdana je Středomoří. Roste na kamenitých svazích Kréty, Kypru, Řecka, v Malé Asii i na Pyrenejském poloostrově. Tam, kde dnes voní cisty, se před tisíci lety pohybovali stejní pastýři jako v dobách antického Řecka.

Právě odtud pochází i jeden z nejkrásnějších příběhů spojených s touto pryskyřicí. Řekové věřili, že divokým horám vládne Pan – rohatý bůh pastýřů, koz, hudby a nespoutané přírody. Nebyl bohem chrámů ani měst. Patřil skalám, jeskyním a horským loukám. Podle starých zpráv ulpívala pryskyřice cistů na srsti koz, které procházely hustými porosty. Pastýři ji potom vyčesávali a sbírali. Není proto těžké pochopit, proč se právě Pan stal symbolem krajiny, z níž labdanum pochází.

Ve starověku znali labdanum Egypťané, Minojci, Řekové i Římané. Bylo součástí mastí, parfémů i chrámových směsí. Později se objevilo v arabské medicíně a evropských lékopisech. Nikdy nezískalo takovou slávu jako kadidlo nebo myrha, ale zůstalo nenápadnou součástí středomořského obchodu po mnoho staletí.

Dnes patří labdanum k nejdůležitějším přírodním surovinám parfumerie. Jeho hluboká balzamická, lehce kožená a jantarová vůně tvoří základ mnoha orientálních a chyprových parfémů. Dodává kompozicím teplo, hloubku i mimořádnou výdrž.

Možná právě proto si labdanum uchovalo něco, co jiné pryskyřice ztratily. Když zavřete oči, neucítíte chrám ani palác. Ucítíte rozpálené středomořské stráně, bílé květy cistů, stádo koz a tichou píšťalu boha Pana, která zní krajinou už více než dva tisíce let.