Princezna Smyrna, která zahořkla

Příběh ženy proměněné ve strom a jejích vonných slz

Myrha patří k nejstarším vonným látkám lidstva. Její hořce balzamická vůně provázela starověké chrámy, lékárny, pohřební obřady i milostné rituály. Byla lékem, parfémem, posvátnou obětinou i vzácným obchodním zbožím, které putovalo po karavanních cestách z vyprahlých oblastí Afriky a Arabského poloostrova.

Kadidlo stoupá vzhůru. Myrha vede dovnitř — k tělu, krvi, zemi, bolesti, paměti a proměně.

Hořká vůně země

Myrha je aromatická klejopryskyřice získávaná především z některých druhů rodu Commiphora. Tyto malé, trnité stromy a keře rostou v suchých oblastech severovýchodní Afriky a Arabského poloostrova. Jejich pokroucené větve, drobné listy a poraněná kůra jako by v sobě nesly charakter krajiny, v níž téměř nic nepřebývá.

Při přirozeném poškození nebo po mělkém naříznutí kůry začne ze stromu vytékat světlá, lepkavá tekutina. Na vzduchu postupně oxiduje, tmavne a tvrdne v nepravidelné jantarové až červenohnědé slzy.

Pryskyřice je obrannou reakcí stromu. Uzavírá jeho ránu, omezuje ztrátu vody a chrání poškozené místo. Člověk tuto obrannou látku proměnil v léčivo, parfém i symbol bolesti, která se může stát něčím vzácným.

Vůně chrámů, těla a smrti

Myrha se objevovala v egyptských vonných a balzamovacích směsích, v lékařství starověkého Středomoří, v arabské medicíně i ve středověkých klášterních lékárnách. Využívala se při péči o ústa a pokožku, do mastí, olejů, vykuřovadel a parfémů.

Jen málokterá vonná látka prostupuje biblickými texty tak výrazně. V knize Exodus je myrha součástí posvátného oleje určeného k pomazání svatostánku, oltářů a kněží. V Písni písní se mění ve vůni lásky, těla a intimity. V příběhu královny Ester je součástí dlouhé kosmetické přípravy mladých žen před vstupem ke králi.

V Novém zákoně se objevuje na počátku i na konci Kristova života. Mudrci přinášejí dítěti zlato, kadidlo a myrhu. Po ukřižování je směs myrhy a aloe použita při přípravě jeho těla k pohřbu. Myrha tak vytváří symbolický oblouk mezi narozením, lidským utrpením a smrtí.

Princezna Smyrna

Nejslavnější příběh spojený s myrhou pochází z antické mytologie. Vypráví o princezně Myrrze, nazývané také Smyrna.

Její příběh se v jednotlivých antických pramenech liší, vždy je však tragický. Smyrna poruší řád bohů i lidí a zaplete se do zakázaného vztahu se svým vlastním otcem. Když je její čin odhalen, prchá před trestem a v zoufalství prosí bohy, aby ji zbavili lidského údělu.

Bohové její prosbu vyslyší zvláštním způsobem. Promění ji ve strom.

Smyrnina chodidla zakoření v zemi, tělo obalí kůra a její paže se promění ve větve. Přesto nepřestává plakat. Z poraněného kmene vytékají hořké vonné kapky — slzy Myrrhy, ztuhlé do podoby pryskyřice.

Bolest ženy se mění ve vůni.

Z kmene stromu se později narodí Adónis, chlapec mimořádné krásy, jehož vlastní osud bude spojen s láskou, smrtí a opakovaným návratem života. V jediném mýtu se tak propojují vina a nevinnost, touha a trest, mateřství a smrt, rána stromu a zrození dítěte.

Mýtus o Smyrně nevysvětluje botanický původ myrhy. Vyjadřuje však způsob, jakým ji antický člověk vnímal: jako látku zrozenou z rány, hořkosti a pláče, která přesto léčí, chrání a vydává krásnou vůni.

Myrha v parfumerii

Myrha se neotevírá jako květ. Její vůně přichází pomalu a ve vrstvách.

Nejprve se objevuje suchá hořkost a lehce medicinální ostrost. Po ní vystupuje teplý balzám, dřevo, prach, koření, zemina, kůže a jemný kouř. Některé vzorky mají minerální chlad nebo tón staré lékárny, jiné jsou teplejší, medové a téměř ovocně hluboké.

Na rozdíl od kadidla není myrha vzdušná, citrusová a zářivá. Na rozdíl od benzoe není vanilkově sladká. Je klidná, temná a introvertní. Připomíná poušť po dešti, dřevěnou schránku na vzácná léčiva, ticho kamenného kláštera a teplo lidské kůže.

V parfémové kompozici dodává vůni váhu, stín a vnitřní prostor. Krásně se spojuje s kadidlem, labdanem, benzoí, růží, kořením, pačuli, vetiverem a vzácnými dřevy. Není pouhou základní složkou. Je atmosférou.

Vůně bolesti a trvání

Myrha není veselou vůní. Neslibuje lehkost ani okamžité potěšení. Je v ní rána, ale také schopnost ránu uzavřít. Je v ní smrt, ale současně uchování těla a paměti. Je v ní hořkost, která se časem proměňuje v hluboký balzám.

Možná právě proto přežila v lidské kultuře tisíce let.

Myrhovník stojí ve vyprahlé krajině a z poraněné kůry pomalu vystupuje zakalená kapka. Na vzduchu tmavne a tvrdne. Uchovává v sobě světlo, prach, obranu stromu i čas čekání.

Myrha není jen vonnou látkou.

Je pamětí stromu, který proměnil ránu ve vzácnou slzu.