Dezodorata Zvědma · Gastronautica

Od dětství miluji kuchařky – knižní i sešitové –, pořady o vaření, šustění papírků s recepty a vystřihování z časopisů a novin. Prohlížím si fotografie a cítím vůni čerstvě upečeného štrúdlu nebo guláše s pěti, i když mám před sebou třeba jen jablko.

Včera jsem si při listování starými výstřižky uvědomila, že každá rodina je vlastně karavanou chutí, vůní a s nimi spojených vzpomínek. Na dětství, nedělní obědy i letní pobyty na chalupě.

Můj tatínek byl Čech, maminka Slovenka, a tak se v naší rodinné kuchyni odjakživa potkávaly dvě země, dva jazyky a dvě paměti chutí.

Protože oba rodiče už odešli na pravdu Boží, skládám jim prostřednictvím vůní a chutí svou poklonu a poděkování. A tímto pozvedám pomyslnou vařečku.

Tatínkovy borůvkové koláče

Když vzpomínám na tatínka a jeho české kořeny, cítím vůni borůvkových koláčů s drobenkou, právě vytažených z trouby. Přidává se k nim červené sladké zelí, bramborák, svítek s připálenými okraji, houbovník a kyselo.

Stačí vyslovit jejich názvy a kuchyně mého dětství se znovu naplní vůní.

Maminčina kyslá švábka

Maminčina slovenská strana přidala do naší rodinné směsi kyselé zelí, domácí uzenou slaninu a všudypřítomné brambory, kterým se v jejím rodném kraji říkalo švábka.

Ano, švábka. 😊

Podle tradovaného příběhu získaly zemiaky toto lidové pojmenování podle Tomáše Švábyho, jednoho ze studentů, kteří měli v 18. století přinést brambory na Spiš. Tomáš Šváby je údajně nechal rozmnožit ve Veľkej Lesnej a jeho jméno pak zůstalo v nářečním označení nové plodiny.

A právě na tuto švábku – přesněji na kyslú švábku, podávanou s fašírkou nebo karbanátkem – moc ráda vzpomínám.

Lékárník, král a střežené brambory

Než se brambory staly jednou ze základních evropských potravin, vzbuzovaly zvědavost i nedůvěru. Pěstovaly se také jako exotické rostliny a jejich půvabné květy se objevovaly jako módní ozdoba.

K jejich rozšíření ve Francii významně přispěl lékárník a agronom Antoine-Augustin Parmentier, po němž je pojmenováno i slavné jídlo hachis Parmentier.

K bramborám se dostal během sedmileté války, kdy padl do pruského zajetí a poznal jejich výživovou hodnotu. Po návratu do Francie se stal jejich neúnavným zastáncem a snažil se přesvědčit veřejnost i královský dvůr, že jsou vhodné k jídlu.

Vypráví se, že nechal bramborové pole přes den hlídat vojáky, aby lidé získali dojem, že se na něm pěstuje něco mimořádně vzácného. V noci stráže zmizely a zvědaví obyvatelé si hlízy odnášeli domů. Ať už se příběh odehrál přesně takto, nebo jej čas trochu přibarvil, Parmentier bramborám skutečně pomohl získat ve francouzské kuchyni pevné místo.

A nyní už k oběma rodinným receptům.

Borůvkový koláč s drobenkou

Suroviny

• 250 g polohrubé mouky
• 100 g krupicového cukru
• 100 g másla
• 1 lžička prášku do pečiva
• ⅛ l mléka
• 2 vejce
• 500 g borůvek

Drobenka

• 150 g polohrubé mouky
• 80 g másla
• 80 g krupicového cukru

Postup

V míse utřeme máslo, cukr a žloutky do pěny. Přisypeme mouku promíchanou s práškem do pečiva, přilijeme mléko a nakonec lehce vmícháme sníh z bílků.

Těsto vlijeme do vymazaného a moukou vysypaného pekáčku, posypeme borůvkami a drobenkou. Pečeme ve středně vyhřáté troubě přibližně 30 minut.

Kyslá švábka

Suroviny

• 800 g zemiakov – švábky
• voda a soľ
• 1 až 2 bobkové listy
• 1 lyžica oleja
• 1 lyžica masla
• 1 PL hladkej múky na zápražku
• 150 ml kyslej smotany
• ocot a cukor podľa chuti

Postup prípravy

Zemiaky očistite a nakrájajte na malé kocky alebo štvrťky.

Dajte ich variť do vriacej osolenej vody s bobkovým listom, kým nezmäknú.

Pripravte si svetlú zápražku z oleja, masla a múky. Rozrieďte ju trochou studenej vody a vlejte k zemiakom.

Prívarok povarte približne 10 až 15 minút.

Odstavte z plameňa, vmiešajte kyslú smotanu a dochuťte octom, prípadne troškou cukru.

Já mám kyslú švábku nejraději více rozmačkanou v omáčce – skoro jako bramborovou kaši. 😊

Dvě země, dva jazyky, dva recepty. A jedna rodinná kuchyně, ve které jsou tatínek s maminkou prostřednictvím chutí a vůní stále se mnou.