Theriak – lék, který vládl evropským lékárnám téměř dva tisíce let

Jsou léčiva, která změnila dějiny medicíny. A pak existuje theriak – přípravek, který byl po staletí považován za téměř univerzální lék. Lékaři jej předepisovali při otravách, horečkách, epidemiích, zažívacích potížích i celkové slabosti. Králové jej vozili na cesty, lékárníci jej připravovali při veřejných slavnostech a jeho receptura se stala jedním z prvních důvodů, proč vznikla kontrola kvality léčiv.

Dnes už víme, že theriak nebyl zázračným všelékem. Přesto představuje jeden z nejpozoruhodnějších příběhů farmacie.

Král, který se bál jedu

Příběh začíná ve 2. století př. n. l. u pontského krále Mithridata VI. Eupatora. Žil v době, kdy otrava byla běžným nástrojem politických vražd. Podle antických autorů proto systematicky studoval jedy i protijedy a nechával zkoušet účinky různých látek. Z jejich kombinace vznikl přípravek známý jako mithridatium, který měl chránit před otravou. Odtud také pochází pojem mithridatismus – postupné získávání odolnosti vůči jedům.

Galénův theriak

O několik století později převzal tuto myšlenku římský lékař Galén. Navázal na recepturu Andromacha, osobního lékaře císaře Nerona, a vytvořil složitější přípravek známý jako Theriaca Andromachi.

Podle dochovaných receptů obsahoval více než padesát ingrediencí, v pozdějších verzích až šedesát čtyři. Objevují se v něm:

• kadidlo,
• myrha,
• opoponax,
• skořice,
• kasie,
• zázvor,
• pepř,
• kardamom,
• aromatické byliny,
• med,
• víno,
• a v některých historických receptech také maso zmije, které bylo tehdy považováno za důležitou součást protijedu.

Vůně ukryté v léku

Pro čtenáře Olfactoriky je na theriaku fascinující ještě něco jiného.

Když si projdeme jeho receptury, zjistíme, že obsahuje řadu látek, které dnes známe hlavně z parfumerie.

Kadidlo přinášelo balzamickou pryskyřičnou vůni.

Myrha dodávala hluboký, lehce hořký tón.

Skořice, kasie, kardamom nebo pepř vytvářely teplé kořenité aroma.

Med vše spojoval do hustého vonného elektuária.

Theriak tak nebyl jen léčivem. Musel také výrazně vonět. Ve skutečnosti šlo o jednu z nejsložitějších aromatických směsí, jaké kdy evropská farmacie vytvořila.

Benátky a velké divadlo lékáren

Ve středověku a renesanci se výroba theriaku stala obrovskou událostí.

Nejslavnější byl benátský theriak (Theriaca Veneta). Jeho výrobu směly provádět pouze schválené lékárny a celý proces probíhal veřejně před lékaři, lékárníky i městskými úředníky.

Ingredience byly vystaveny na stříbrných mísách, pečlivě kontrolovány a teprve poté smíchány. Výroba byla zároveň oslavou lékárnického řemesla i způsobem, jak zabránit falšování drahého přípravku.

První krok k moderní kontrole léčiv

Právě theriak sehrál překvapivou roli v dějinách farmacie.

Protože byl mimořádně drahý a často padělaný, začala města zavádět pravidla pro jeho výrobu. Stanovovaly se přesné receptury, kontrolovala se kvalita surovin a výroba probíhala pod veřejným dohledem.

Mnozí historici farmacie proto považují právě kontrolu výroby theriaku za jeden z prvních kroků vedoucích k dnešní regulaci léčiv a vzniku lékopisů.

Proč zmizel

V 18. století začali lékaři stále častěji pochybovat, zda může směs desítek různých látek skutečně působit jako univerzální lék.

S rozvojem experimentální medicíny a farmakologie se ukázalo, že jednotlivé složky mají různé účinky, ale představa všeléku není podložena důkazy. Po kritice Williama Heberdena byl theriak postupně vyřazen z lékopisů a během 18. století zmizel z běžné lékařské praxe.

Odkaz, který zůstal

Theriak dnes nepředstavuje léčivo, ale jedinečné svědectví o tom, jak naši předkové přemýšleli o zdraví.

Je to příběh o době, kdy se medicína, botanika, parfumerie, obchod s kořením a lékárenství ještě neoddělovaly. Jedna jediná receptura spojovala pryskyřice z Arábie, koření z Indie, středomořské byliny i zkušenosti lékařů několika civilizací.

Možná právě proto nás theriak fascinuje dodnes. Ne jako zázračný lék, ale jako symbol doby, kdy vůně nebyla jen potěšením pro smysly, nýbrž součástí samotného umění léčit.

Doporučené zdroje

• Griffin, J. P. Venetian treacle and the foundation of medicines regulation. British Journal of Clinical Pharmacology (2004). Jeden z nejlepších odborných článků o historii theriaku a jeho vlivu na vznik regulace léčiv.
• PubMed: Theriac: medicine and antidote. Přehled vývoje od Mithridata přes Galéna až po novověk.