První parfém: mýtus a skutečnost

Kde se skutečně zrodil první parfém? Byla to renesanční Evropa, nebo musíme hledat jeho kořeny o tisíce let hlouběji?

Když se dnes otevře kniha o historii parfumerie, často se dočteme, že moderní evropská parfumerie začíná renesancí, Kateřinou Medicejskou nebo legendární Vodou uherské královny. Je to krásný příběh – ale jen část mnohem delší historie.

Evropa vůně neobjevila. Převzala je od civilizací, které s nimi pracovaly tisíce let před vznikem renesančních dvorů.

Voda uherské královny

Za první evropský parfém bývá označována Voda uherské královny (Aqua Reginae Hungariae). Podle tradice vznikla ve 14. století pro uherskou královnu Alžbětu, manželku Karla Roberta z Anjou. Hlavní složkou byl rozmarýn macerovaný v destilovaném alkoholu, doplněný dalšími aromatickými bylinami.

Na rozdíl od starších mastí a olejových parfémů šlo o lehkou alkoholovou kompozici. Používala se nejen jako vůně, ale také jako léčivá voda – proti únavě, bolestem kloubů, zažívacím obtížím i jako prostředek podporující vitalitu. V tehdejším světě totiž parfém, medicína a lékárnictví tvořily jeden celek.

Legenda dokonce vypráví, že díky této vodě královna omládla natolik, že ji požádal o ruku polský král. Ať už je příběh pravdivý či nikoli, svědčí o mimořádné pověsti, kterou tato aromatická voda získala.

Kateřina Medicejská a renesanční dvůr

O dvě století později přichází další slavné jméno – Kateřina Medicejská.

Když se roku 1533 provdala za budoucího francouzského krále Jindřicha II., přivezla z Florencie nejen italskou kulturu, ale také zkušené řemeslníky, lékárníky a parfuméry. Tradice spojuje její dvůr zejména s parfumérem Renatem Biancem (René le Florentin), který ve Francii vyráběl vůně, rukavice napuštěné esencemi i aromatické přípravky.

Francouzský dvůr se postupně stal centrem evropské elegance a položil základy tomu, co dnes označujeme jako klasickou západní parfumerii.

Jenže tento příběh nezačíná zde.

Východ znal parfémy dávno před Evropou

V době, kdy Evropa teprve objevovala destilované aromatické vody, existovala na Blízkém východě, v Persii, Indii i Číně tisíciletá tradice výroby parfémů.

Ve starověké Mezopotámii působila již kolem roku 1200 př. n. l. Tapputi-Bēlet-ekallim, první známá parfumérka v dějinách. Na klínopisné tabulce KAR 220 z města Aššur je zaznamenán jeden z nejstarších známých receptů na výrobu vonných směsí. Text popisuje postupy máčení, zahřívání, filtrace a opakované extrakce aromatických látek – techniky, které překvapivě připomínají základy moderní parfumerie.

Egyptští kněží připravovali posvátné směsi kadidla, myrhy a dalších pryskyřic už více než tisíc let předtím, než vznikla Voda uherské královny. Kyphi, jedna z nejslavnějších egyptských vonných směsí, byla současně parfémem, kadidlem i léčivem.

V Persii se rozvíjela destilace růžové vody a aromatických bylin. Arabští učenci zdokonalili destilační přístroje a jejich práce zásadně ovlivnila evropské lékárenství. Indie po staletí vyráběla attary – jemné přírodní parfémy destilované do santalového oleje. V Číně a Japonsku se vůně staly součástí filozofie, estetiky i duchovní kultury.

Parfémy tedy nebyly evropským vynálezem. Byly výsledkem dlouhého putování znalostí mezi civilizacemi.

Křižáci, obchodníci a stezky vůní

Kadidlová cesta, Hedvábná stezka i námořní obchod ve Středozemí přivážely do Evropy nejen koření, hedvábí a drahé kameny, ale také pryskyřice, aromatické oleje, léčivé rostliny a nové technologické znalosti.

S nimi přicházely receptury, destilační techniky i nové suroviny.

Evropské klášterní lékárny se postupně učily pracovat s látkami, které byly po staletí běžnou součástí orientální medicíny a parfumerie. Renesance proto nepředstavuje zrod vůní, ale jejich nové zpracování v evropském kulturním prostředí.

Lékárny jako první parfumerie

Ve středověku byly lékárny místem, kde se připravovaly nejen léčivé přípravky, ale také vonné vody, balzámy, masti a aromatické oleje.

Rozmarýn, levandule, šalvěj, růže nebo citrusové kůry nebyly pouze léčivými rostlinami. Byly také základem každodenní hygieny, péče o tělo i společenské reprezentace.

Hranice mezi lékem a parfémem tehdy prakticky neexistovala.

Kde tedy vznikl první parfém?

Na tuto otázku neexistuje jediná odpověď.

První parfémy nevznikly na jednom místě ani v jediném okamžiku. Rodily se po tisíciletí v chrámech Mezopotámie, v egyptských laboratořích, perských zahradách, arabských lékárnách i indických dílnách výrobců attarů. Každá civilizace přidala svůj díl poznání a společně vytvořily základy parfumerie, jak ji známe dnes.

Příběh prvního parfému tedy není příběhem jedné ženy ani jedné země. Je to příběh lidské touhy zachytit vůni květů, pryskyřic a posvátných stromů – a uchovat ji pro další generace.

Možná právě proto je historie vůní zároveň historií lidstva.