Temná pole Apotheky: Aqua Tofana a umění travičství

Lékárna nikdy nebyla pouze místem, kde se uchovávaly léky.

Ve stejných zásuvkách, dózách a lahvičkách ležely po staletí látky schopné tišit bolest, navozovat spánek, léčit — a také zabíjet. Dějiny farmacie proto mají i svou temnější stranu. Svět, v němž se léčivo a jed někdy lišily především dávkou, znalostí a úmyslem člověka, který látku držel v ruce.

Jedním z nejslavnějších příběhů této historie je Aqua Tofana.

Jed, který se stal legendou

Aqua Tofana se objevuje v Itálii 17. století. Historické prameny ji spojují se Sicílií kolem první poloviny století a později s velkým procesem s travičkami v Římě roku 1659.

Její přesné složení dnes s jistotou neznáme. V historické literatuře se nejčastěji objevují sloučeniny arsenu, někdy doplněné dalšími toxickými látkami. Pozdější staletí však kolem receptury vytvořila tolik legend, že je dnes obtížné oddělit skutečnost od senzace.

Právě nenápadnost měla být největší předností tohoto jedu. Podle dobových a pozdějších zpráv šlo o tekutinu, kterou bylo možné přidávat po malých dávkách do jídla nebo nápoje. Otrava pak nemusela působit jako náhlá dramatická smrt, ale mohla připomínat dlouhé chřadnutí či běžnou nemoc.

A to bylo ve světě, který neznal moderní toxikologii, mimořádně nebezpečné.

Giulia Tofana

Se jménem jedu je nejčastěji spojována Giulia Tofana, žena, kolem níž postupně vznikl téměř mytický obraz profesionální travičky.

Některé prameny ji spojují se Sicílií, jiné s Neapolí a Římem. Vyprávění o jejím životě se v průběhu staletí rozrůstalo a dnes není snadné určit, které podrobnosti mají pevný historický základ.

Podle tradice měla Aqua Tofana kolovat především mezi ženami, které se chtěly zbavit násilných nebo nechtěných manželů. I tento motiv však musíme číst opatrně: pozdější literatura z Giulie Tofany vytvořila téměř symbol tajné ženské sítě traviček a množství konkrétních čísel či dramatických příběhů není spolehlivě doloženo.

Jisté však je, že v Římě skutečně proběhl roku 1659 rozsáhlý proces s travičkami a několik žen bylo popraveno.

Aqua Tofana tak stojí na zvláštním místě mezi historií a legendou.

Travičství a znalost substancí

Jed však není pouze zbraní.

Je především substancí s určitým účinkem na lidský organismus.

A právě zde se dějiny travičství nevyhnutelně dotýkají dějin lékárenství.

Ten, kdo znal rostliny, minerály, způsoby extrakce a dávkování, znal současně i jejich nebezpečnou stránku. Arsen, rtuť, opium či prudce účinné rostliny se v různých obdobích objevovaly nejen v příbězích vražd, ale také v lékařství.

Stejná dvojznačnost provází i řadu rostlin.

Rulík zlomocný, blín, durman, oměj nebo náprstník byly po staletí součástí evropského léčitelství a později farmacie. Obsahují látky s velmi výraznými fyziologickými účinky a hranice mezi léčivou a toxickou dávkou může být nebezpečně úzká.

Staré lékárny proto musely s podobnými substancemi zacházet jinak než s běžnými drogami.

Venena et separanda

Nebezpečné látky se uchovávaly odděleně, pod kontrolou a často pod zámkem.

V lékárenské tradici se setkáváme s označením Venena pro jedy a s kategorií Separanda pro látky, které bylo nutné ukládat odděleně a zacházet s nimi se zvýšenou opatrností.

Tato skříň či oddělený prostor nebyly jen praktickým opatřením.

Byly připomínkou základního principu farmacie: účinná látka není sama o sobě dobrá ani zlá.

Rozhoduje její množství, způsob použití a člověk, který s ní zachází.

Slavnou Paracelsovu myšlenku, že dávka činí jed, lze číst právě takto. Látka schopná škodit může v jiné dávce léčit. A látka používaná jako léčivo může při nesprávném podání zabíjet.

Temná pole Apotheky

Historie lékárenství tedy není pouze historií krásných stojatek, porcelánových dóz, sušených bylin a vonných mastí.

Patří k ní také zamčené skříně, výstražné štítky a substance, s nimiž bylo nutné zacházet s respektem.

A patří k ní i příběhy lidí, kteří tuto znalost využili jinak, než bylo určeno.

Aqua Tofana se stala jedním z nejslavnějších symbolů této temné hranice.

Hranice mezi medicínou a jedem.

Mezi znalostí a jejím zneužitím.

Mezi lékem a několika kapkami navíc.

Venena et separanda.

Oddělit. Označit. Znát.