Chemie rozkoše a bolesti

O růžích, chilli a čokoládě

Všetečná afrodiziaka I.

Na zahradě letos rozkvetlo všechno trochu jinak.

Parfémové růže spalovalo slunce ještě dřív, než se jejich květy stihly naplno otevřít. Zato chilli jako by si letošní léto zamilovalo. Keříky obsypaly desítky lesklých plodů – zelených, oranžových i sytě červených – a každý z nich v sobě ukrývá malou chemickou laboratoř.

Když jsem přemýšlela, co s úrodou udělám, napadla mě čokoláda.

Ne ledajaká. Hořká čokoláda s chilli a růžemi.

A právě tehdy mi došlo, že tato trojice provází člověka už tisíce let. Růže, kakao i chilli jsou odlišné rostliny z různých kontinentů, přesto mají něco společného. Všechny dokážou výrazně ovlivnit naše smysly.

Jsou to afrodiziaka?

Možná ano.

Jenže ne tak, jak si většina lidí představuje.

Co vlastně znamená afrodiziakum?

Slovo afrodiziakum pochází od řecké bohyně lásky Afrodity. Po tisíciletí lidé hledali rostliny, koření, vůně i nápoje, které by probouzely touhu, sílu, plodnost nebo radost ze života.

Ve skutečnosti však většina tradičních afrodiziak nepůsobí jako jednoduchý chemický spínač.

Neexistuje jediná molekula lásky.

Existuje jen velmi složitá souhra mozku, hormonů, čichu, chuti, vzpomínek, očekávání a emocí.

Právě proto jsou afrodiziaka fascinující.

Neprozrazují jen něco o rostlinách.

Vyprávějí především příběh člověka.

Růže – chemie krásy

Rod Rosa provází lidskou civilizaci více než pět tisíc let.

Růže byla květinou bohyní, symbolem panovníků, léčivou rostlinou i nejcennější parfémovou surovinou. Persie, Osmanská říše i Bulharsko vytvořily kolem růžového oleje téměř posvátnou kulturu.

Není divu.

V jediném kilogramu růžového oleje se ukrývá práce několika tun květů.

Ještě fascinujícíjší je ale chemie.

Vůni růže netvoří jedna látka, ale stovky molekul.

Mezi nejvýznamnější patří:

• citronellol,
• geraniol,
• nerol,
• fenylethylalkohol,
• eugenol,
• damascenony.

Právě damascenony jsou pozoruhodné. Jejich koncentrace je nepatrná, přesto zásadně ovlivňují charakter celé vůně. Lidský nos je dokáže zachytit ve stopových množstvích.

Když přivoníme k růži, informace necestuje nejprve do části mozku odpovědné za logické uvažování.

Putuje přímo do limbického systému.

Do centra emocí.

Do místa, kde vznikají vzpomínky.

Proto dokáže jediná vůně během okamžiku vrátit člověka o desítky let zpět.

Vůně je nejkratší cestou do paměti.

Kakao – pokrm bohů

Latinský název Theobroma cacao znamená doslova pokrm bohů.

Mayové i Aztékové připravovali z kakaových bobů slavnostní nápoj dávno před tím, než Evropa poznala čokoládu.

Byl hustý.

Hořký.

Napěněný.

A často obsahoval chilli.

Přidávala se vanilka, květy nebo kukuřice.

Nikoli cukr.

Sladká čokoláda je vlastně poměrně mladý evropský vynález.

Původní kakaový nápoj byl mnohem bližší medicíně než cukrářství.

Chemie kakaa

Kakao patří mezi nejbohatší přírodní zdroje biologicky aktivních látek.

Nejdůležitější z nich je theobromin.

Patří mezi methylxanthiny stejně jako kofein, působí však jemněji a déle.

Rozšiřuje cévy.

Podporuje prokrvení.

Mírně stimuluje nervový systém.

Nepůsobí prudce, ale vytrvale.

Další významnou skupinou jsou flavonoidy – zejména epikatechin a katechin. Ty přispívají k ochraně cév před oxidačním stresem a podporují jejich pružnost.

Kakao obsahuje také malé množství fenylethylaminu. Ten bývá často označován jako „molekula zamilovanosti“, protože vzniká i v lidském mozku při silných emocích. Ve skutečnosti je jeho množství v čokoládě malé a organismus jej rychle odbourává.

Pozornost vědců proto dnes více přitahují jiné látky, například anandamid a další lipidy, které mohou nepřímo ovlivňovat systém odměny v mozku.

Čokoláda tedy není chemickým kouzlem.

Je spíše velmi sofistikovanou směsí látek, které společně vytvářejí pocit pohody.

Chilli – chemie bolesti

Rod Capsicum pochází z Ameriky.

Domorodé kultury jej pěstovaly tisíce let před příchodem Evropanů.

Pálivost způsobuje skupina látek nazývaných kapsaicinoidy.

Nejdůležitější z nich je kapsaicin.

Doplňují jej dihydrokapsaicin, nordihydrokapsaicin, homokapsaicin a homodihydrokapsaicin.

Tyto molekuly se vážou na receptor TRPV1, který běžně reaguje na vysokou teplotu.

Mozek proto získá informaci:

Pozor! Hoří!

Jenže nic nehoří.

Žádná tkáň se nespaluje.

Je to dokonalá chemická iluze.

Organismus však reaguje skutečně.

Zrychlí tep.

Rozšíří cévy.

Začne se potit.

A současně uvolňuje endorfiny, dopamin i další mediátory, které tlumí bolest.

Proto tolik lidí považuje pálivé jídlo za příjemné.

Ne proto, že bolest zmizí.

Ale protože po ní přichází odměna.

Pálivost se měří ve Scovilleových jednotkách (SHU).

Sladká paprika má hodnotu 0 SHU.

Jalapeño kolem 5 000 SHU.

Habanero přesahuje 200 000 SHU.

Nejpálivější kultivary dnes překračují dva miliony SHU.

Když se spojí růže, čokoláda a chilli

Na první pohled nemají nic společného.

Růže působí především čichem.

Čokoláda chutí.

Chilli bolestí.

Ve skutečnosti ale všechny tři aktivují části mozku spojené s emocemi, očekáváním a systémem odměny.

Každá jiným způsobem.

Jedna uklidňuje.

Druhá povzbuzuje.

Třetí probouzí.

Právě proto jejich spojení působí tak harmonicky.

Není to magie.

Je to neurochemie.

Jsou tedy afrodiziaka skutečná?

Ano.

A zároveň ne.

Pokud od nich očekáváme zázračný účinek podobný léku, budeme zklamáni.

Jestliže je ale budeme chápat jako prostředky, které ovlivňují náladu, smysly, pozornost, vzpomínky a emoce, pak fungují překvapivě dobře.

Lidská sexualita totiž nikdy nebyla jen otázkou hormonů.

Je otázkou mozku.

A mozek miluje příběhy.

Miluje vůně.

Miluje rituály.

Na závěr

Když jsem letos sbírala chilli, napadlo mě, že růže vlastně neprohrály.

Jen letos ustoupily ohni.

Možná je to symbolické.

Život totiž není jen jemná vůně.

Občas potřebuje i trochu pálivosti.

A možná právě proto lidé už tisíce let spojují růže, kakao a chilli.

Ne proto, aby byli zamilovanější.

Ale aby život prožívali intenzivněji.

A to je možná nejstarší afrodiziakum ze všech.