Olfactorica
← Scentarium

Cedr — čtyři horské světy jednoho aromatického stromu

Petra Hlavatá · 14. 8. 2026

Cedr je jedním z těch stromů, které lidé po tisíciletí nevnímali pouze jako zdroj dřeva. Jeho velikost, dlouhověkost, odolnost a charakteristická vůně mu daly zvláštní postavení v krajině i kultuře.

Pravé cedry patří do rodu Cedrus z čeledi borovicovitých. Dnes rozlišujeme čtyři hlavní druhy: cedr libanonský, himálajský, atlaský a kyperský. Všechny jsou horskými stromy, ale každý patří k jiné krajině.

Cedr libanonský — Cedrus libani

Nejslavnější ze všech cedrů.

Jeho přirozeným domovem jsou horské oblasti východního Středomoří, především Libanonu a Turecka. Staré stromy vytvářejí charakteristické široké, téměř horizontálně rozložené koruny.

Cedrové dřevo bylo ve starověkém Předním východě mimořádně ceněnou surovinou. Féničané s ním obchodovali a cedr se dostával do Egypta i Mezopotámie. Jeho význam nebyl dán jen vůní, ale především kvalitou a trvanlivostí dřeva a skutečností, že v mnoha oblastech starověkého Předního východu představovalo kvalitní dlouhé stavební dřevo vzácnost.

V Bibli se „cedry Libanonu“ opakovaně objevují jako symbol velikosti, síly a majestátu. Cedrové dřevo bylo podle biblického vyprávění použito také při stavbě Šalomounova chrámu v Jeruzalémě.

Cedr se tak stal stromem královské i sakrální architektury.

Jeho význam pro Libanon přetrval až do současnosti: stylizovaný cedr stojí uprostřed libanonské vlajky.

Cedr himálajský — Cedrus deodara

Na druhém konci areálu rodu Cedrus, v západním Himálaji, roste cedr himálajský.

Je to deodar.

Jeho jméno pochází ze sanskrtského devadāru — „dřevo bohů“ či „strom bohů“. Už samotný název vypovídá o postavení, které tento strom v indické kulturní oblasti získal.

Přirozeně roste v horských oblastech západního Himálaje, od Afghánistánu a Pákistánu přes Kašmír až po severní Indii a Nepál. Mohutné deodarové lesy jsou charakteristické zejména pro části Himáčalpradéše.

Jedním z míst, kde lze spojení cedru a posvátné krajiny velmi dobře pozorovat, je oblast Kullu a Manali. Staré deodary zde obklopují chrámy a posvátná místa a jejich dřevo patřilo k tradičním stavebním materiálům horské architektury.

Známým příkladem je chrám Hidimba Devi v Manali, stojící uprostřed deodarového lesa.

V Himálaji proto cedr není pouze botanickým druhem. Je součástí krajiny, architektury i náboženského prostoru.

Právě v údolí Kullu navíc několik let žil a pracoval ruský malíř a cestovatel Nikolaj Rerich. Jeho himálajské sídlo v Naggaru leží v krajině, kde jsou deodarové lesy jedním z určujících prvků.

Cedr atlaský — Cedrus atlantica

Třetí cedrový svět leží v severní Africe.

Cedr atlaský pochází z pohoří Atlas v Maroku a Alžírsku. Rozsáhlé cedrové porosty jsou spojeny zejména se Středním Atlasem v Maroku.

Je blízkým příbuzným cedru libanonského a jeho taxonomické postavení bylo v minulosti různě vykládáno; dnes bývá běžně uváděn jako Cedrus atlantica.

Jeho horské lesy tvoří zcela jinou krajinu než vlhčí Himálaj. Cedr zde žije ve světě středomořského a severoafrického klimatu, vysokých hor, kamenitých svahů a výrazných sezónních rozdílů.

Právě atlaský cedr je také důležitý pro svět vůní. Z jeho dřeva lze získávat aromatický materiál s typicky suchým, dřevitým, teplým a balzamickým charakterem.

Je však nutné rozlišovat skutečný cedr atlaský od řady dalších surovin prodávaných pod označením „cedarwood“, které botanicky k rodu Cedrus vůbec nepatří.

Cedr kyperský — Cedrus brevifolia

Nejmenší geografický svět patří cedru kyperskému.

Cedrus brevifolia je endemitem Kypru. Přirozeně se vyskytuje pouze v omezené oblasti pohoří Troodos, zejména v údolí známém jako Cedar Valley.

Od ostatních cedrů se odlišuje mimo jiné kratšími jehlicemi, na což odkazuje i druhové jméno brevifolia — „krátkolistý“.

Jeho malý přirozený areál z něj činí zvláštního představitele celého rodu. Zatímco libanonský cedr vstoupil do dějin velkých civilizací a himálajský deodar do rozsáhlého světa indických náboženských tradic, kyperský cedr zůstal stromem jediného ostrova a jediné horské krajiny.

Čtyři cedry, čtyři krajiny

Libanon.

Himálaj.

Atlas.

Kypr.

Čtyři od sebe vzdálené horské světy a v každém z nich jiný cedr.

Spojuje je nejen botanická příbuznost. Cedry jsou stromy hor, dlouhého času a aromatického dřeva. Člověk je po staletí kácel, převážel, stavěl z nich, obklopoval jimi posvátná místa a vnímal jejich vůni.

A právě zde je důležité jedno rozlišení.

Ne všechno, čemu dnes říkáme cedrové dřevo, pochází z cedru.

Virginský „cedr“ Juniperus virginiana je ve skutečnosti jalovec. Texaský cedarwood pochází rovněž z jalovců. Označení „cedar“ se v obchodě s aromatickými materiály historicky rozšířilo na několik botanicky odlišných dřevin.

Skutečný cedr je rod Cedrus.

A jeho příběh začíná vysoko v horách.

Ve čtyřech krajinách, které od sebe dělí tisíce kilometrů, ale spojuje je jeden starobylý aromatický strom.