Jeanne Baret — Odvaha

Sedm žen. Jeanne Baret, Ida Pfeiffer, Marianne North, Isabella Bird, Gertrude Bell, Alexandra David-Néel a Freya Stark.

Sedm cestovatelek, badatelek a dobrodružek, které v různých dobách překročily hranice světa vymezeného ženám. V úvodním dílu Její temné esence jsme se ptali, co v nich bylo silnější než strach a odkud se brala touha vydat se tam, kam se jiné ženy jejich doby vydat nemohly.

Teď se za nimi vydáme jednotlivě.

Začínáme nejstarší z nich.

Jeanne Baret

Roku 1766 se na palubu francouzské lodi Étoile nalodil mladý muž jménem Jean Baret. Měl sloužit jako pomocník přírodovědce Philiberta Commersona na velké expedici Louise Antoina de Bougainville kolem světa.

Jean však nebyl muž.

Pod mužskými šaty se skrývala šestadvacetiletá Jeanne Baret, která se měla stát první známou ženou, jež obeplula svět.

Aby se na tuto cestu vůbec mohla vydat, musela skrýt, kým je.

Dívka, která znala rostliny

Jeanne se narodila roku 1740 v burgundské vesnici La Comelle do chudé rodiny. O jejím dětství víme překvapivě málo. Později však vstoupila do domácnosti přírodovědce Philiberta Commersona a stala se jeho hospodyní, spolupracovnicí a partnerkou.

Spojovaly je především rostliny.

Jeanne měla praktické botanické znalosti a pomáhala Commersonovi při práci se sbírkami. Když byl roku 1766 jmenován botanikem Bougainvillovy výpravy, potřeboval někoho, kdo by mu při náročné cestě pomáhal.

Jeanne jeho práci znala.

Jenže byla žena.

Ženy tehdy nesměly sloužit na lodích francouzského královského námořnictva. Z Jeanne Baret se proto stal Jean Baret.

Ostříhala si vlasy, oblékla mužský oděv a nastoupila na Étoile jako Commersonův pomocník.

Její převlek nebyl dobrodružnou hrou. Byl cenou za vstup do světa, který jí byl jinak uzavřen.

Botanická cesta kolem světa

Výprava zamířila přes Atlantik k pobřeží Jižní Ameriky a dále do Pacifiku.

V Brazílii začala intenzivní botanická práce. Commerson měl zdravotní potíže a Jeanne se významně podílela na terénním sběru. Společně vytvořili rozsáhlou kolekci rostlin a dalších přírodnin; během jejich cest vznikly tisíce botanických exemplářů.

Právě s brazilskou částí expedice je spojena i rostlina, která se stala jejím nejznámějším botanickým symbolem.

Bugenvilea.

Nápadná jihoamerická liána dostala jméno po veliteli expedice Bougainvillovi. Její skutečné květy jsou drobné a nenápadné; to, co na ní září purpurovou a růžovou barvou, jsou ve skutečnosti listeny.

Pro Jeanne je to téměř dokonalá rostlina.

To nejpodstatnější zůstává ukryté uvnitř.

Odhalená

Udržet tajemství mezi desítkami mužů na lodi 18. století bylo stále obtížnější. Posádka začala mít podezření.

Kdy a za jakých okolností byla Jeanneina identita definitivně odhalena, není úplně jisté. Bougainville později spojoval tuto událost s příjezdem na Tahiti roku 1768, jiné prameny nabízejí odlišné a někdy mnohem temnější verze.

Jisté je něco jiného.

Jeanne strávila dlouhé měsíce v prostředí, kde prozrazení jejího pohlaví znamenalo skutečné nebezpečí.

A přesto pokračovala.

Výprava dorazila roku 1768 na Île de France, dnešní Mauricius, kde Jeanne s Commersonem zůstali. Odtud pokračovali v botanické práci a cestovali také na Madagaskar a Réunion.

Commerson roku 1773 zemřel.

Jeanne zůstala na Mauriciu sama.

Cesta domů

Její život však neskončil ve stínu slavného přírodovědce.

Na Mauriciu se Jeanne později provdala za francouzského vojáka Jeana Dubernata a společně se vrátili do Francie.

Tím dokončila něco, co při jejím nalodění patrně nikdo nepovažoval za historický čin.

Obeplula svět.

Cesta trvala přibližně osm let.

Jeanne Baret zemřela roku 1807 a její podíl na botanické práci expedice byl dlouho zastíněn jmény mužů, kteří výpravu vedli a vědecky zpracovávali její výsledky.

Teprve mnohem později se její příběh začal vracet do historie. V roce 2012 dostal její jméno nový botanický druh — Solanum baretiae.

Její temná esence

Jeanne Baret se nepřevlékla za muže proto, že by chtěla být někým jiným.

Převlékla se proto, aby mohla vstoupit do světa, který jí jako ženě vstup zakazoval.

Musela skrývat svou identitu, žít celé měsíce mezi muži na palubě lodi, pracovat v obtížných podmínkách a pokračovat v cestě i poté, co její tajemství přestalo být tajemstvím.

Její temnou esencí je odvaha.

Ne odvaha okázalého hrdinského činu. Spíše odvaha každodenní, vytrvalá a skrytá — odvaha udělat krok do neznáma, přestože pravidla světa říkají, že tam nepatříte.

A její rostlinou je bugenvilea.

Zářivá rostlina expedice, jejíž skutečné květy jsou ukryté mezi barevnými listeny.

Stejně jako Jeanne.

Žena ukrytá pod jménem Jean, která se vydala na cestu kolem světa a nakonec do jeho historie vstoupila pod svým vlastním jménem.

Jeanne Baret. Odvaha a bugenvilea.

Příště: Ida Pfeiffer — žena, která se vydala na svou první velkou cestu až ve čtyřiačtyřiceti letech. Její temnou esencí byla touha.